Bojíme se vlastní minulosti?

Nebo je to výraz análního alpinismu přesně ve smyslu „Poturčenec horší Turka?“ V neděli v 08:00hod našeho času, v 10:00 moskevského času byla zahájena na Rudém náměstí vojenská přehlídka k 65. výročí konce 2. sv. války. Za přítomnosti našeho prezidenta Václava Klause, slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, německé kancléřky Angely Merkelové a dalších a dalších státníků pochodovaly desetitisíce ruských vojáků a námořníků.

zdroj fotografie - internet

Člověk by řekl nic nového. A přesto byla tahle přehlídka převratná. V čele přehlídky pochodovaly i symbolické spojenecké útvary. Útvar Armády Spojených států amerických. Útvar britské gardy. Útvar Francouzských vzdušných sil, jako připomínka francouzských letců působících na sovětské frontě. Útvar polské armády jako připomínka 1. polské divize T. Kosciuszka.

Marně jsem však čekal na připomínku 1.čs. armádního sboru v SSSR. Jako by nás nebylo. Přitom kdyby nebylo úsilí našich vojáků ve Francii, Velké Británii, v Africe a především v tehdejším SSSR, o dnešní existenci České republiky by psali pouze autoři sci-fi. Tak, jako tatíček Masaryk potřeboval pro svá jednání akce čs. legionářů, aby se s ním vůbec mocní tehdejšího světa bavili, tak i Beneš by bez našich zahraničních jednotek mnoho nezmohl.

Pane doktore Bartáku, to vám nezměrné úsilí a životy našich dědů nestojí ani za to, abyste poslal jednu jednotku přepochodovat Rudé náměstí? To už je náš anální alpinismus na takové výši, že dějiny se mohou učit až od roku 1989? Nezapomeňte: Národ, který si neváží své minulosti, nepoučí se z ní, je odsouzen ji prožít znovu.

Važme si úspěchů svých předků, neboť pak máme na co navazovat. Važme si chyb svých předků, protože pak se jich můžeme vyvarovat.

Naše armáda na začátku 2. sv. války nesměla bojovat. Naši vojáci doma i v zahraničí bojovali. Za druhé světové války zahynulo násilnou smrtí 50% čs. generálů.

Naši vojáci zanechali výraznou stopu na bojištích jak na východě, tak na západě. Bez jejich odvahy, úsilí a krve bychom dnes jako stát neexistovali. Kde je náš vděk?

Styďte se pane doktore.

Čest jejich památce.