Jak jsem přišel o chrup

23. 07. 2009 7:10:53
Ve středu 6. května jsem po celoživotní péči o svůj chrup dospěl do konečného stádia, alespoň co se horního patra týče. Po provizorním osahávání a zkoušení přišla hodina H. Přišedše do ordinace jsem byl mile přivítán odzbrojujícím úsměvem své půvabné ošetřující lékařky.

Vstup byl pozitivní. Během první a dalších injekcí jsem ale okamžitě ztratil smysl pro krásno a pohodu příjemného prostředí přívětivých dam. S ovislým spodním rtem, necitlivým patrem a odulým horním rtem se perspektiva lidského jedince výrazně přeměňuje.

Nastal boj o přežití. V hlavě se mi promítlo vše dobré i zlé, nesplněné sliby a touhy a hlavně ten nejhorší pocit: jako samec jsi skončil. Jseš opticky kmet. Krásné dívky, u kterých by sis mohl zvedat sebevědomí, kdybys chtěl, tě budou zdravit. Dámy, se kterými bys rád strávil chvilku času u kávy, či se sklenicí vína,... tě budou pouštět sednout. A vlastním potomkům, pro které jsi dosud byl skálou, autoritou, budeš pro smích.

Stalo se. Chuděra doktorka můj depresivní výraz tak prožívala, až mi ji bylo líto. Propláchl jsem svůj náhle zvětšený otvor úst od krevních sraženin a učinil chabý pokus o úsměv. Pak to přišlo. Nápad.

Bezvýznamný okamžik pro lidstvo, velký okamžik pro mne. Přerod. Zařadil jsem se do skleničkového lidu. Pořídil jsem tedy foto. Nikoliv osobně, na to už mi chyběly síly. Ale doktorka s tím mobilem byla naprosto profesionální. Pak už se jenom vložila protéza, "tlačí vás někde?", samozřejmě , že ne. V tom okamžiku bych v ústech necítil ani Tatru. A historický okamžik skončil. Odcházím z ordinace.

Při odchodu jsem si pomyslel. Co ta holčina tak jančila, vždyť to tak strašné nebylo. Tehdy ještě ne. Následovala produkce s vyndáním protézy každému kdo o to stál, posměšné kamarádské poznámky zaměstnanců synovy firmy, prostě fajn, klasika.

Přišel večer. Protéza tlačila. Krev se tlačila z ran do protézy. Narkotikum ustupovalo. Pozvolná bolest přecházela ve znatelnou. K večeři dvě, slovy dvě palačinky, nemusí se kousat, stačí drtit. Tlačí. Strašně ta protéza tlačí. Bolí. Strašně bolí. Brečím. Nejdřív jenom tečo slzy, ale pak opravdu brečím. Jdu si poplakat. Dostanu ťafku.

Ta nejúžasnější žena mého života, ta, která je se mnou i tehdy, kdy já bych sám sebe nakopal, mne klofla. Seš chlap, tak neblbni. Dík. Ale bolí to furt. Ale v noci se dá ještě spát. Asi tak devětkrát. Ráno k snídani palačinka. !

Musíš něco sníst! Protéza zůstala v hmotě, která v ústech vznikla. Kam se hrabe Pattex superfix. Nicméně po půlhodinovém snažení je protéza zpět na původním místě. Vyčištěná, umytá dáseň, strupy odplaveny.

Telefony, zákazníci, práce. Jak jsem tím proplul, nevím. Opět jsem v péči té krásné, mladé, citlivé, účastné...... Rány prohlédnuty a vyčištěny. Protéza dostává zabrat od zubní vrtačky. konečně mohu sledovat ten zákrok jen jako pozorovatel.

Vcelku to je fajn zábava. Sedí! Sedí a netlačí. Tedy protéza, aby nedošlo k omylu. Poučen, na protézu naneseno cosi hojivého a odeslán domů. Úleva. Mohu i mluvit! Nepředstavitelná radost z muži tak zavrhované činnosti. Mohu mluvit. Zkusím jazykolam. Doktorka poznala, co jsem řekl. Úžasné. Sice ne "Mí pražané mi rozumějí", ale "má zubařka mi rozumí". Wolfgangu Amádee, jak tě chápu.

Kudy chodím, tudy spím. Poklimbávám. To ta noc. No nic. Jdu spát. Nejdu. Spíš chodím. Jdu všem na nervy. "Vem si prášek". Nevezmu. Nesnáším oblbováky a oblbování. Do vany. Z vany. Na balkon. Do postele. VEN! Mluvím o protéze. Řepík neřepík, mast nemast.Protéza prostě musí ven. Úleva.Protéza je venku, plná ústa krve, hnisu, bordelu. Vypláchnout, umýt to cizorodé těleso a do postele.

Ráno, je ráno. Je krásné slunečné ráno, ale já ho nevidím. Lépe řečeno ho vnímám jedním okem. Druhým i přes zvednuté víčko nevidím nic. Zrcadlo. "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?" "Quasimodo". Přes levé oko otok barvy lila přechází do koutku půvabnou červenou linkou. Zánět.

Mačkám tvář (jen do úrovně bolesti než začnu křičet), vysávám, plivu, vymývám. Manželka přehodnocuje postoj. "Chceš kaši bramborovou, nebo krupičnou?" Krupičku. Když už, tak už. Ať je to stylové. Polštář je jak po zabijačce. Akorát, že ta krev je s hnisem tak půl na půl.

Celý den mám zábavu. Vysávám, čistím, mačkám. Začínám vidět. Zuby jsou v HRNÍČKU. Ne ve skleničce. Perspektiva budoucnosti přichází. Už vidím světélko na konci tunelu. Kašičky, zmrzlinky (to můžu), hygiena, hygiena, hygiena. V sobotu už znovu nasazuji i zuby. Vítězství je naše. V pondělí na obědě objednávám něco mletého s kaší. Dostávám dětskou přesnídávku s meruňkami. Díky Andrejko. Jarda pořizuje dokumentaci. Hurá, jsem zpátky. U svých..... Doma.

Autor: Ivan Kratochvíl | čtvrtek 23.7.2009 7:10 | karma článku: 33.34 | přečteno: 4314x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 220 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3795
Jsem navždy mladý padesátník se zájmem o dění kolem sebe. Jsou témata která mi nejsou lhostejná a o nich hodlám psát.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...