Pomáhat a chránit, či buzerovat a trápit?

Prodrav se páteční dopravní špičkou v Praze, obkrouživ zácpu u nehody na D1 jsem prosvištěl žírnou Hanou, abych se západem slunce na krátko opustil svou krásnou domovinu očekávající bouřky a přívalové deště. Toužíc po vysněném klidu v náručí Tater jsem stoupal za tichého broukání naftového motoru do valašských kopců. Krajina půvabná, provoz slábnoucí, rádio mile nevtíravé.

internet

Probuzení první, Horní Bečva. 

Vyloupnuv se ze zatáčky, kochajíc se krajinou (pokud vás napadne klasika českého filmu, „pane doktore, zase jste se kochal?“ tak podotýkám, že nejsem doktor) jsem uviděl hemžení policejních uniforem na parkovišti, hromadu volně poházených policejních aut po okolí. Podvědomě stlačuji brzdový pedál. Házím očko na tachometr. Nad padesátkou ta ručička byla. Sice ne moc, tak padesát dva. Ale byla. A je to tady. Červené světélko opisující horní polovinu kruhu ve výši ramen dospělého muže. Jak z vyhlášky. A je po idylce. „Dobrý večer pane řidiči, silniční kontrola, předložte….“ „Musím vylézt, mám je na zadku.“ Odpovídám. Kouká na mne jako na zjevení. „Doklady mám v zadní kapse kalhot. Sedím si na nich. Musím vystoupit.“ Dochází mu to. „Prosím.“ Vylézám ven. Policistu jde jistit kolega. Výborně. Je vidět, že jsou dobře sehraní. Otáčím se ke kolegovi a vytahuji doklady z kapsy. Kolega je nádherná blondýnka, metr šedesát, krásně souměrná, prostě holka jako z obrázku. Kdybych neměl brýle, odřel bych si oči o vozovku.

Třeštíc na ni bulvy vyndávám řidičák. Vojenský řidičák. Relikvii. Kolonky Tank, Obrněný transportér, vozidla bojových a zvláštních typů sice pobaví, nicméně neuspokojí. Jsa za blbce se omlouvám a vše uvádím na pravou míru. To už kolem mne stojí těch policajtů 6. Kromě blondýnky samí chlapi. Chytnuv dech jim vyčítám: „Chlapi tohle mi nedělejte, ta vaše kolegyně mne vyvedla z míry. Já jsem zvyklý jednat s chlapama a vy mi sem strčíte takovouhle nádhernou panenku.“ Hurónský řev. „Nic si z toho nedělejte, nás vyvádí z míry denně.“ Uklidňují mne. Kontrola probíhá důkladně, za chvíli je dokončena, jednání profesionální, solidní. Atmosféra příjemná. Jejich šéf na ně může být pyšný.

Probuzení druhé, Kolárovice

Absolvovav tobogán makovských serpentin kloužu na čtyřčičku brzdíc motorem do údolí Váhu. Vlevo stráň prorostlá jehličnany, vpravo louky spadající do údolí. Krásnou teplou noc ozdobenou hvězdičkami náhle oslepí záblesk. V zápětí je krajina prozářena záblesky červené a modré barvy. Že by už i zde v horách bujel zlozvyk pořádání ohňostrojů pro každou vhodnou i nevhodnou příležitost? Zvuk startující motorky vyrážející mým směrem mne vrací do reality. Jsem sice jediné viditelné vozidlo na silnici, ale raději tomu bláznovi uhýbám k výjezdu z polní cesty a pouštím ho. Motorka osvícená jako vánoční stromeček staví za mnou. Vzápětí mi těsně před čumák přistává neoznačená bílá felda. Typický Hollywood. Vylézají policajti.

„Dobrý večer pán vodič,…“ Vylézám z auta. Podávám policajtovi doklady a říkám: „Chlapci tady stojíme blbě, blokujete tou škodulí celý jízdní pruh. Já jsem vás akorát pouštěl před sebe.“ Kouká nechápavě, o blikajícím nápisu STOP a POLICIE asi v životě neslyšel, BESIP mu taky asi moc neříká, nicméně po té, co mu kamion málem srovnal u škodovky zrcátka, se rozhoduje. „O sto metrov je autobusová zastávka, poďme tam.“ Tak ideme. Kolona jak z filmu. Nejdřív škodule, pak já, a uzavírá to stále rozsvícený vánoční stromeček na dvou kolech. Na autobusové zastávce to už má rychlý a jednoznačný průběh. „Pán vodič, prekročili stě povolenú rýchlosť v obci. Peťdesiať euro. „?“ Šok. Jel jsem cca sedmdesát. To jo. Ale v obci? Nikde jsem žádný barák neviděl. Hájím se. Jaká obec? Od Makova tu jsou jenom lesy a louky. „O štyri kilometry vyššie je ceduľa začiatok obce a peťsto metrov odtialto je koniec. Stě v obci. Viete, tadialto chodia ludia na autobus.“ Vysvětluje. Zírám. Protože ráno a odpoledne odněkud bůh ví odkud lidi chodí na autobus, tak se z 5 km silnice 1. třídy udělá obec. A vznikne tak krásné výběrčí místo. Pochopil jsem. Zaplatil jsem. Nemaje eura v kapse, musel jsem pumpnout manželku. Tím mi byl trest významně, možná až nepřiměřeně zostřen. Těch cca 1300 Kč bolí, ale ty výčitky, to je očistec.

Bratia Slováci mi tak předvedli krásný příklad buzerace v rámci zákona. Proč pomáhat a chránit, když můžeme z moci úřední na místech která na to nevypadají omezit rychlost a v době klidu, kdy se nic neděje číhat a inkasovat?

Vážení a milí čtenáři, pokud pojedete na Slovensko, dejte si prosím na to pozor, ať zbytečně neplatíte jako já. Takových míst je tu prý víc.

Poznámka pro místní samosprávu: Vážení, co takhle omezit rychlost značkou na 60km v místech zastávek (ne v celém úseku) s dodatkovou tabulí platí v pracovní dny od 5 do 8hod a od 13 do 16 hod anebo ještě lépe udělat autobusovou zastávku přímo v obci a ne na silnici nad ní? 

Do dnešního dne jsem o pokutě již slyšel 12x.